Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Historie

 

Statistika počtu obyvatel

V roce 1885 měla obec 1148 obyvatel německé národnosti.
V roce 1900 to bylo 1028 Němců, 2 Češi a 11 jiné národnosti, celkem zde žilo 1041 obyvatel.
Rok 1920: 979 Němců, 11 Čechů, 23 jiných, celkem 1013 obyvatel.
Rok 1930: 903 Němců, 29 Čechů, 24 jiných, celkem 956 obyvatel
Rok 1939: 874 Němců, Češi a ostatní byli vystěhováni
Roku 1961 měla obec 557 obyvatel.

Původní obyvatelé byli většinou katolického vyznání, ale byli zde i protestanti, babtisté a několik jehovistů.


Dějiny obce Otovice

Po roce 1918 byla obec přiřazena k Československu. Úředním jazykem byla němčina, ale písemnosti úřady vydávaly v češtině i němčině.

Vrch Hoprich býval slovanské hradiště. Zalesněn byl z velké části až po válce. Sráz nad řekou Stěnavou je erozní nárazový břeh, kde se nacházejí rostlinné zbytky z období permu, přesličky, plavuně a další zkameněliny. O tom, že se na Hoprichu pěstoval mimo jiné i chmel, svědčí jeho hojný výskyt do dnešních dnů, kdy se zde v době sklizně dá nasbírat i několik metráků chmelových šištic. Suťový terén poskytuje bohatou nabídku úkrytů zemním obratlovcům a bezobratlým živočichům.

Dobrovolný spolek hasičů byl založen v roce 1879, ale až v roce 1939 obec zakoupila motorovou stříkačku.

Kromě hasičů byl v obci myslivecký (střelecký) spolek, dívčí pěvecký spolek, smíšený pěvecký sbor, jazzová kapela, dechová kapela, sportovní spolek atletů a fotbalistů. Hřiště bylo na tom samém místě jak je dnes. V obci se dokonce vyučovalo i hudbě.

5. 4. 1889 projel obcí první osobní vlak. Stalo se tak poté, co trať Meziměstí - Broumov byla prodloužena do Střední Stěnavy s připojením do Nové Rudy. Už tehdy zřídily Rakouské státní dráhy v obci dvě zastávky, které sloužily do 11. 12. 2005, kdy České Dráhy zrušily vlakové spojení do Otovic.

Obec se proslavila i těžbou vápence. Vápenky vznikly v druhé polovině 18. století. Těžba postupně ustávala a teprve ve 30. letech 20. století byla opět obnovena.

Byl postaven mlýn na mletí vápence a pece na pálení vápna. Vápno se vozilo po železnici až do kraje, a protože nebylo kvalitní (mělo šedou barvu), používala se k vápnění polí. Za protektorátu byl vývoz do Čech zakázán. Byl také kvůli válce nedostatek pracovních sil. A tak před koncem 2. světové války těžba ustála úplně a již se nikdy neobnovila.

obecV Otovicicích se konala každoročně na svátek Jiřího tradiční pouť pod kostelem, který patřil obci Martínkovice. Tradiční zábavy se konaly v hostinci „Na písku" pod kostelem. Hostinec postavil klášter v roce 1536. Již v roce 1560 ji odprodal opat Jan z Chotova do soukromých rukou. Na louce před hostincem se každoročně konaly ohromné poutě, Georgsfest, broumovským dialektem Jerchafest, nemající v celém kraji obdoby. Na poutě se sjížděli návštěvníci ze široka daleka a užívali si přes dvě stě atrakcí a stovky stánků, ve kterých se dalo koupit úplně všechno. Tradice se zachovala i po válce, ale s výstavbou zemědělského areálu vše zaniklo. V těchto místech stojí též morový sloup z roku 1639. Dnes se koná každoročně jen pouťová zábava a výstava drobného zvířectva v prostoru u kostela sv. Barbory v Otovicích.

Kostel sv. BarboryKostel sv. Barbory byl postavený patrně podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Podle dochovaných záznamů bylo s jeho stavbou na místě původní dřevěné kaple započato v roce 1725, kostel byl vysvěcen v roce 1726 a o rok později i dokončen. Původní dřevěný kostelík, patřící protestantům byl v roce 1724 zbourán. Asi nejcennější památkou je v součastné době uvnitř otovického kostela oltář v jižní střední kapli, který byl původně oltářem hlavním. Reliéfy z oltářních křídel a další plastiky byly uloženy v depozitáři a v broumovském muzeu. V muzeu najdete i pozdně gotický deskový obraz Ukřižování, který je původně z otovického kostela a je jedinečnou památkou svého druhu v celém regionu. Ve 30. letech byl u kostela zřízen památník padlých v 1. světové válce, jehož autorem je trutnovský sochař Emil Schwandtner.

 

 

školaObec má i bohatou historii ve školství. První učitel se v obci objevil v roce 1788. Budova školy (dnešní OÚ) se začala stavět až v roce 1872, v roce 1873 byla vysvěcena a v roce 1874 se v ní začalo učit. V některých letech ji navštěvovalo až 100 dětí, škola byla dvoutřídní.

Pár českých dětí dojíždělo, ale do české školy do Broumova. V budově školy byla umístěna obecní knihovna, knihovníka dělal učitel. I po válce byla škola dvoutřídní. V roce 1973 se však začalo s rekonstrukcí budovy. Výuka nebyla již nikdy obnovena.

barokní mlýnV Otovicích bylo každoročně „na handlu" několik českých dětí, hlavně z okolí Hronova a Náchoda. Německé děti byly pak zase v českých rodinách, aby se zdokonalily v českém jazyce.

Na úplném konci Otovic po pravé straně řeky Stěnavy stojí barokní mlýn. V roce 1793, zvaný Umlaufův, jehož nedochovaná mlýnice je datována rokem 1776, klenák nad sklepem nese dokonce letopočet 1772. V objektu se dochovaly i klenuté stropy a další původní architektonické prvky, především však jeho celkový ráz včetně reprezentativního loubí. Ostění a zárubně, ale i dekorace fasády jsou zhotoveny z červeného pískovce, pro Broumovsko typického. Mlýn je budovou s největším užitím červeného pískovce na Broumovsku. V nice nad římsou je osazena skvostná soška sv. Floriána, jež pyšně vévodí štítu obytné části mlýna.

povodeňBudova i její majitelé jsou však od nepaměti sužováni častými povodněmi.

 

 

povodeňV důsledku polohy při nízkých březích Stěnavy bývají povodněmi často zasaženy celé Otovice, největší záplavy na celém Broumovsku byly 18. června 1979 a 7. července 1997, odstranění následků této povodně si vyžádalo stavbu nových mostů přes Stěnavu a náročnější úpravy místních komunikací.

samoobsluhaSamoobsluha se v obci začala stavět v roce 1974. Slavnostní otevření samoobsluhy bylo 4. 2. 1977. Samoobsluha byla otevřena do června 1996, od této doby nebyla už nikdy otevřena. V roce 2002 byla tato budova, která patřila Jednotě Hronov dražena, od té doby je z této budovy truhlárna.