Otovice leží v severní části okresu Náchod v oblasti Broumovského výběžku, téměř na okraji vlivu nadřazených středisek osídlení. Poloha v pohraničním hornatém terénu stranou hlavních koncentračních os měla zásadní vliv na dosavadní rozvoj obce.

Ves vznikla asi kolem roku 1253. Rozkládá se v délce 4 km podél řeky Stěnavy až na státní hranici s Polskou republikou. Původně zde byl jen dvůr, patřil k Velké Vsi. Postupným zabíráním krajiny břevnovským klášterem docházelo k zakládání vesnic, tedy i Otovic. Název vesnice vznikl pravděpodobně kolem roku 1300 podle zakladatele Oty. Původními obyvateli vesnice byli Němci, kteří měli s klášterem sjednané smlouvy o bezplatné užívání půdy po dobu 16 let. Nejprve však museli vymýtit lesy a zúrodnit půdu. V roce 1724 byl vystavěn kostel sv. Barbory. V roce 1789 byla otevřena německá obecná škola, která sloužila až do roku 1944. V roce 1889 přijel do vsi první osobní vlak. Po vzniku Československa žila ve vsi česká menšina, byli to převážně zaměstnanci celnice a finanční stráže. Obec byla dost bohatá, protože zde byla velmi úrodná půda. Svou roli sehrála i dráha, která přes Otovice pokračovala až do Klodska. V obci se také těžil vápenec a pálilo se zde vápno. Obec měla svoji cihelnu, několik hospod a mlýnů, pilu a byla zde zastoupena téměř všechna řemesla.

České obyvatelstvo je v obci od roku 1945, kdy začalo osídlování pohraničí. V obci není žádný průmysl, převažuje zemědělská výroba.

Osu větší části zastavěného území Otovic tvoří silnice II/302, spojující hraniční přechod, Otovice, Broumov a Meziměstí. Paralelně se silnicí II/302 prochází údolím řeky Stěnavy také železniční trať z Meziměstí a Broumova, která ve stanici Otovice - zastávka končí. V obci je vybudována pouze základní občanská vybavenost, která je soustředěna převážně do centra obce. Dominantou centra obce je kostel sv. Barbory.

Zastavěné území obce je tvořeno z velké části lidovou architekturou, charakteristickou pro tuto oblast.